Swimming: Part I

Venku sněží, já sedím u krbu v takové blízkosti, že mi asi každou chvíli vzplane drdol, popíjím třetí šálek kávy, a protože mám volné odpoledne, žádné úkoly (předstírejme, že v mém životě hrají nějakou roli) a plán jít si zacvičit jsem kvůli nepříznivému počasí zavrhla, rozhodla jsem se sepsat takové ohlédnutí za plaváním, se kterým jsem měla první opravdovou zkušenost, a které se pro mě na pár měsíců stalo denním chlebem.

Poslední závod sezóny

Plavání mi vždy připadalo jako krásný sport, od malička mě bavilo a přála jsem si chodit na tréninky a stát se vrcholovou plavkyní, která by na OH při hymně uronila nejednu slzu a byla zbožňována celým národem. Ale v tu dobu bych bohužel musela dojíždět denně asi 2 hodiny. A tak kvůli mému

Zamilované lasagne aka Valentine's Day

Existujú 3 typy ľudí. Prvý typ 14. februára oslavuje Valentín. Druhý typ ho ignoruje, prípadne o ňom nevie. A tretí ho z celej duše neznáša a hrdo to ohlasuje okolitému svetu. Pre predstavu by som rada uviedla najbežnejší príklad každého typu. Prvý typ - zamilovaní stredoškoláci, druhý typ - staršia generácia (30+), tretí typ - nezadaní hejteri/konzervy.

S tretím typom som sa v posledných rokoch stretla na môj vkus až príliš často, najmä na sociálnych sieťach. Do tejto ketegorie patria aj "patrioti", ktorí za každú cenu odmietajú prítomnosť "amerických

Petstotisíc fotek z Vánoc

Čokoládoví zajíci už pravděpodobně zaplnili regály supermarketů a já přicházím s článkem a fotkami z pravěku Vánoc. Z Vánoc, které jsem poprvé v životě trávila bez rodiny, našich zvyků, tradičního jídla... Věděla jsem, že tohle období nemusí být lehké a na začátku prázdnin jsem stále postrádala tu pravou atmosféru, včetně šílených předvánočních úklidů, nakupování dárků 23. prosince, nebo pečení vanilkových rohlíčků z trojnásobné dávky do druhé hodiny ranní.

Dolehl na mě smutek za domovem a hlavně za rodinou. Američané slaví Vánoce o den později, a tak jsem 24. prožila jako obyčejný den. Nejspíš jsem ten den neměla zavítat na žádné sociální sítě a celkově internety, protože sentimentální fotka vánočky s máslem jen prohloubila můj žal. Dokonce jsem měla pocit, že to budou mé nejsmutnější Vánoce. Ano, vánočku mám opravdu ráda.
Ale další den se všechno zlepšilo, začali jsme chodit na výlety a nenudit se sledováním pořadů hádejte o čem a zbytek prázdnin jsem si nakonec moc užila.
Samozřejmě jsem všechno dokumentovala, a tak přináším plnou nůši wtf? fotek s kvalitou stejně nízké úrovně jako čokoláda z velikonočního savce za 17 Kč.

První víkend prázdnin jsem strávila ve Friscu

Snowday

"Ladies, guess what? No school today, it's snowday!"

Tohle je podle mě definice štěstí. 
Přes noc napadlo tolik sněhu, že školní autobusy nemohly jezdit, a tak dnes zrušili vyučování. Snowday se prý přihodí jen jednou za pár let, a tak když jsem tuhle větu ráno zaslechla, nebyla jsem schopná ničeho jiného, než pořád dokola opakovat "awesome" (protože jsem se právě probudila = nedostatek slovní zásoby +  byla jsem v euforii = nedostatek slovní zásoby, moje angličitna = nedostatek slovní zásoby). Byla to ta nejlepší nečekaná zpráva za poslední měsíc! 

Snowday: Letícia při prvním odhazování sněhu v životě