Na začátek bych se Vám ráda stručně představila. Jmenuji se Barbora Veselá a je mi 18 let.
Můj první článek je o tom, proč jsem se rozhodla založit si blog.
Dlouho jsem uvažovala nad tím, jestli si blog založit, protože:
1) Nejsem typ člověka, který by za každou cenu sdílel své pocity, selfiečka, statusy typu "Sněží!" a "Udělala jsem řidičák" a další životně důležité události se zbytkem této planety.
2) Mé žurnalistické nadání dosahuje nanejvýš bodu mínus 172.
3) Je to poslední dobou až příliš velký trend.
4) Můj nezajímavý život by nikoho nezajímal.
5) Nemám potřebu se mediálně znemožnit pozdě.
Ale na druhou stranu:
1) Mě lákalo zkusit si to.
2) Jsem na rok v USA a díky blogu bych mohla sdělit rodině, kamarádům a lidem, které to zajímá, jestli jsem naživu.
Před odletem jsem měla naplánované, jak si budu každý den psát deník, abych na tohle roční dobrodružství měla vzpomínky. Dokonce jsem se rozhodla vybrat pro tuto příležitost krásný deník, který mi mamka přivezla z Paříže, když mi bylo 12 a od té doby byl nedotknutý vystavený na poličce, protože mi bylo líto do něj psát. Ale bohužel mi psaní deníku vydrželo jen první dva dny a od té doby je vystavený na nové poličce, napadlo mě, že psát sem by mohlo být zábavnější. Plus ta romantická představa, jak budu moci v důchodu za dlouhých zimních večerů scollovat s vnoučaty svůj blog a předčítat jim, jak jsem si v osmnácti žila svůj velkolepý American Dream.
A o čem vlastně bude?
Ráda bych přidávala fotky a krátké články o tom, co mi tady přijde zajímavé. Jak často? To uvidím. Záleží na tom, jaké budou ohlasy (nebo spíš jestli vůbec nějaké budou).
Tak, to je takový úvod. Příště už bych se chtěla věnovat něčemu konkrétnějšímu.
Do té doby se mějte parádně!
P.S. Jestli jste dočetli tenhle článek do konce, moje žurnalistické nadání se posouvá z mínus 172 na mínus 168.
Žádné komentáře:
Okomentovat