Snowday

"Ladies, guess what? No school today, it's snowday!"

Tohle je podle mě definice štěstí. 
Přes noc napadlo tolik sněhu, že školní autobusy nemohly jezdit, a tak dnes zrušili vyučování. Snowday se prý přihodí jen jednou za pár let, a tak když jsem tuhle větu ráno zaslechla, nebyla jsem schopná ničeho jiného, než pořád dokola opakovat "awesome" (protože jsem se právě probudila = nedostatek slovní zásoby +  byla jsem v euforii = nedostatek slovní zásoby, moje angličitna = nedostatek slovní zásoby). Byla to ta nejlepší nečekaná zpráva za poslední měsíc! 

Snowday: Letícia při prvním odhazování sněhu v životě

A tak je dnešní den plný skvělých a významných změn. Přispala jsem si a místo v 6 hodin jsem vstávala v 10. Na sobě mám dvě deky namísto jedné (protože je -8 stupňů). Vyměnila jsem toast s arašídovým máslem s kousky arašídů za toast s arašídovým máslem bez kousků arašídů. Ten jsem posnídala při pořadu o vaření... To sice není žádná změna, ale taková by byla až příliš drastická, a proto jsme pokojně pokračovaly ve sledování vánočního speciálu. Což znamenalo jediné. Další krocaní recepty (na Vánoce se jí podobně jako na Thanksgiving). Ale o tom se nemám v plánu rozepisovat, krocaní mánie už bylo minule dostatek.

Rozhodla jsem se, že bych tenhle den mohla využít trochu produktivněji než sledováním TV, třeba sepsáním krátkého článku (o tom, jak jsem sledovala TV a o mých životních změnách).

Nedokážu si uvědomit, že Vánoce budou už příští týden. Sice máme bohatou sněhovou nadílku, všude vánoční ozdoby, světýlka na každém domě, v TV běží jedna vánoční sentimentální reklama za druhou a celkově lidé mluví o Vánocích jako u nás, stejně mi to připadá jiné. Když se kolem sebe rozhlédnu, vidím Vánoce, ale nějak je necítím. Možná proto, že tady není advent jako u nás, nezapaluje se svíčka každou neděli, nechodím do kostela každou neděli, pečení cukroví není tak významné a nejsem se svou rodinou, se kterou jsem vždy prožívala tohle období. Trochu mi chybí ta atmosféra, na kterou jsem zvyklá... Ale zároveň jsem zvědavá, jak jiné to vlastně celé bude. 
Všichni se už netrpělivě těší na pátek. Já proto, že končí všechny zkoušky, začínají prázdniny a budou Vánoce. A 97% lidí proto, že vyjde nový díl Star Wars.
Ve zbytku článku si můžete hlavně prohlédnout fotky, některé společně s mým dalším mudrcováním. 

Pár fotek z poslední doby

Penál jako stvořený pro finals week

Cesta do školy

Většinou před prázdninami bývá týden, kdy nosí všichni do školy podobné oblečení. Jen tak ze srandy, nemusíte to dodržovat, ale být ve škole v pyžamu bylo jednou docela pohodlné a někteří učitelé za to dávají dokonce extra credit.

Můj úplně první závod v plavání. Byla jsem vážně nervózní, hlavně ze startu, protože mi nejde šipka a pokaždé skočím takového placáka, že se mi sesune čapka z hlavy a spadnou mi brýle. Představila jsem si, jak masy lidí na tribunách hledí na můj "velice ladný skok", následuje vynoření, kdy už se všichni ostatní plavci odráží od druhého konce bazénu a do třetice mě lid se soucitem povzbuzuje, abych dokončila závod, zatímco moji soupeři už na souši usrkávají energetické gely na doplnění energie. A to by byla ještě ta lepší varianta, protože lid se soucitem a lítostí by nemusel být samozřejmostí.
Ale nakonec to dopadlo docela dobře. Publikum tvořila kombinace rodičů a sourozenců, celkem asi 13 lidí. Brýle jsem si utáhla tak, že jsem před závodem dostala migrénu, ale nespadly. A výsměch jsem neslyšela, protože jsem byla pod vodou.

Druhý závod jsem měla minulý týden v pátek. Byl o dost větší, v krásném bazénu, který byl trochu studenější, ale plavalo se mi v něm líp. Plavala jsem dvakrát 200m relay. To je štafeta 4 lidí a každý z nich plave 50m. V první štafetě plaval každý kraul, ve druhé plaval každý jiný styl (kraul, znak, prsa, motýlek). Já jsem ve druhé plavala znak. A v první (kraul) jsem si vylepšila poslední čas  o 1,2 sekundy.

Neighborhood

Candlelight walk a rozsvícení světel ve městě. Mohla bych vás ošálit, že tohle je zdejší vánoční strom, ale není. Jen se mi líbil víc.

Průvod městem se svíčkami byl zakončený parádním ohňostrojem. První polovinu jsem bohužel viděla jen na fotkách Letície, protože jsem byla příliš zabraná do (marného) sloupávání vosku z rukavic, které mi půjčil Fred. To mi připomíná, že jsou stále ukryté pod mraženým hráškem (kdo zná trik se žvýkačkou na oblečení a mrazákem a domyslí si vosk, pochopí).

Sousedova decentní dekorace

Očekávám nominaci na "Keks roku" (protože konzistence nemá nic společného s naším měkkým cukrovím) za nejpečlivější ruční práci.

Kdyby někoho zajímalo, jak vypadá americká dárková taška.

Záložky do knihy, které voní jako perníčky a peppermint candy. Skoro každý týden mají v knihovně novou, takže jsem si našla nový koníček: Sběratelství záložek do knih s obrázky a vůní jídla. Už mám s pizzou, kávou, dětskou žvýkačkou, máslovým popcornem, pomerančem, snickers, jahodami, alkoholickým koktejlem a jednu s nachos a salsou, kterou jsem ale musela zabalit do igelitové fólie, protože neskutečně smrděla. 

Motivační vánoční koule, kterou dostal každý z XC (Cross Country) na konci sezony. "Perseverance" bylo také naše heslo na týmových mikinách. Bylo zábavné sledovat výrazy lidí, když jsme poprvé uviděli mikiny a nikdo nevěděl, co to slovo vlastně znamená. Nosili jsme je asi dva týdny a potom nás někdo upozornil, že je nápis gramaticky špatně. A tak jsme je museli poslat zpátky, aby je přetiskli.

Zjistila jsem, že tyhle ponožky nejsou jenom ve filmech. :)

Při zdobení lustru neutrpělo 41 ze 44 koulí smrtelné zranění.

Kdyby někoho zajímalo, jak vypadá americká ozdoba.

Tahle je jedna z mých oblíbených :)

Šťastné a veselé Vánoce Vám všem!