Petstotisíc fotek z Vánoc

Čokoládoví zajíci už pravděpodobně zaplnili regály supermarketů a já přicházím s článkem a fotkami z pravěku Vánoc. Z Vánoc, které jsem poprvé v životě trávila bez rodiny, našich zvyků, tradičního jídla... Věděla jsem, že tohle období nemusí být lehké a na začátku prázdnin jsem stále postrádala tu pravou atmosféru, včetně šílených předvánočních úklidů, nakupování dárků 23. prosince, nebo pečení vanilkových rohlíčků z trojnásobné dávky do druhé hodiny ranní.

Dolehl na mě smutek za domovem a hlavně za rodinou. Američané slaví Vánoce o den později, a tak jsem 24. prožila jako obyčejný den. Nejspíš jsem ten den neměla zavítat na žádné sociální sítě a celkově internety, protože sentimentální fotka vánočky s máslem jen prohloubila můj žal. Dokonce jsem měla pocit, že to budou mé nejsmutnější Vánoce. Ano, vánočku mám opravdu ráda.
Ale další den se všechno zlepšilo, začali jsme chodit na výlety a nenudit se sledováním pořadů hádejte o čem a zbytek prázdnin jsem si nakonec moc užila.
Samozřejmě jsem všechno dokumentovala, a tak přináším plnou nůši wtf? fotek s kvalitou stejně nízké úrovně jako čokoláda z velikonočního savce za 17 Kč.

První víkend prázdnin jsem strávila ve Friscu

Fotka do naučné knihy pro nejmenší s názvem  "Poznej období podle břízy"

První lyžovačka v Coloradu! Byly jsme s Annette v areálu Breckenridge, kde bylo na výběr plno sjezdovek, úžasně širokých. Bohužel, celý den nebyly takhle prázdné. Tuhle fotku jsem vyfotila později odpoledne, kdy se trochu ochladilo (z -10 na -15 :D) a všichni byli schovaní v chatách. Bylo tam krásně, tak doufám, že si ještě budu moct zalyžovat. Jen  nemám ráda až takovou zimu, kdy po dvou jízdách necítíte končetiny a na lanovce si musíte v hlavě přemítat motivační citáty, jak vydržet tu nekonečnou vzdálenost tří zbývajících sloupů k výstupu a následném ukrytí se. 

První jízdu jsem nasedla na lanovku a automaticky začala dávat dolů zábranu, což se ukázalo jako chyba. Američtí "spolujezdci" nečekali mou starost o jejich bezpečnost a zvesela pokračovali v debatování, které bylo následně přerušeno prudkým nárazem kovové konstrukce s jejich vrchní částí těla.

Annette mi potom vysvětlila, že v Americe musím ostatní předem upozornit, když chci dát zábranu dolů a nezlomit si vaz pádem z 15m výšky, protože většinou se neobtěžují ji používat.  

Běžně jsem zastánce názoru, že tyhle multifunkční šátky jsou zlo, ale zima mě donutila odložit hrdost a jeden si nasadit. A selficko v takovém šátku? Dvojnásobná potupa! 

Fotka z letiště, kam jsme 22. odvezli Annette, která na Vánoce musela odletět do Chicaga, aby se starala o svou sestru po operaci. Zároveň jsme tam vyzvedli Paeng a Por, dvojčata z Thajska, která byla také na střední v USA před třemi lety, Paeng právě u Freda a Annette.  Dnes obě studují vysokou školu ve státě Iowa a na Vánoce se nemohly vrátit domů, tak je strávily s námi. Jsem vážně ráda, že jsem je poznala. :) Obě jsou super a dozvěděla jsem se trošku o jejich běžném životě v Thajsku (aka smrtelně jedovatý had pod gaučem = normálka).

Jeden večer mě hostitelská rodina Mary, kamarádky z Brazílie, vzala na balet- parádní zážitek.  

Najrealistickejšia socha v hre 

(:D) Díky Bohu za nedostatek osvětlení

Louskáček neměl chybu (a tanečníci pravděpodobně neměli kosti- flexibilita lvl aspik)

Snaha byla, ale vánočka je jen jedna

Letícia mi hrála na ukulele a já se pokoušela zpívat aneb jak vyhnat psy z domu 

25.12. 2015

Christmas Day brunch 

Christmas gifts

Tak ani tenhle článek se neobejde bez historky o krocanovi. 

Na štědrovečerní večeři se podávají podobné pokrmy jako na Thanksgiving. Krocan  tvrdil, teda spíš postup na něm, že se má péct dvě a půl hodiny, a tak ho Fred vložil do trouby kolem 16h. Potom začal připravovat ostatní jídla- mashed potatoes, stuffing (náplň do krocana, kterou se vlastně krocan vůbec nenaplnil), gravy (šedivá omáčka na krocana), zeleninu, karamelizovaná jablka, buns, apple pie. Prostřeli jsme stůl a já jsem se pokoušela zapálit svíčky. Po několika neúspěšných pokusech jsem zjistila, že jsou elektronické.

Všechno bylo hotové, tak jsme vytáhli krocana z trouby a se zklamáním zjistili, že je stále poněkud zmrzlý. Od brzkého oběda jsme nejedli, takže jsme měli všichni vlčí hlad, ale zodpovědně jsme krocana opět vrátili do trouby. Po 4 hodinách pečení jsme ho znovu vytáhli, Fred do něj zapíchnul speciální teploměr na krocany, ale byl stále syrový. Fred začal ztrácet trpělivost a prohlásil, že ho dá péct na posledních 20 minut. Mezitím jsme ohřáli všechno jídlo, které už dávno vychladlo. Kolem deváté jsme všichni ujídali mandarinky, pistácie a gingerbread cookies a modlili se, aby byl krocan konečně hotový.... 

Nebyl. Fred rozhodl, že už na něj nebudeme dál čekat a ukrojil kousek, který byl nejméně syrový (viz fotka). Jestli si myslíte, že tohle byla jedna porce, tak vás musím vyvést z omylu. Bylo to pro 5 lidí. Fred nešťastně rozdělil "World War II turkey".

Abych opticky zvětšila obsah porce krocana, začala jsem ho polévat šedivou omáčkou na krocany, přičemž jsem si polila vlasy. Letícia se začala smát, přidaly se Paeng a Por, i když nevěděly, o co se jedná a nakonec jsme se všechny smály tak moc, že jsme ani nevydávaly žádné zvuky a já začala cítit břišní svalstvo. Fred krájel svou 30g porci masa a nechápavě nás pozoroval, ale po chvíli dostal záchvat smíchu i on.

Trvalo to snad 10 minut, jen jsme seděli před vychladlou slavnostní večeří a smáli se nehorázným způsobem. Až jsme plakali. Zároveň jsme se ale vážně chtěli najíst, a tak jsem se šla projít do koupelny, abych se zbavila černých kruhů pod očima od rozmazané řasenky a abych se uklidnila.

Po večeři jsme namísto vánoční pohádky shlédli Jamese Bonda. Fred je jeho věrným fanouškem, a tak ho pustil tak nahlas, že při první akční scéně popadaly všechny vánoční dekorace a sošky sobů a sněhuláků.

Když si vybavím tu celou štědrovečerní situaci, stále se musím smát. Na ten večer nikdy nezapomenu. A jestli smích opravdu prodlužuje život, tak díky tomu večeru budu žít o minimálně 10 let déle.

Fotka kávy v kelímku se zimní tématikou nesmí chybět #somovca

univerzitní městečko Boulder

Boulder je velmi liberální město. Na ulici právě probíhala kampaň  a Letícica odmítla odejít bez fotky s jejím oblíbeným prezidentským kandidátem, demokratem Bernie Sandersem. (#couplegoals)

Byli jsme se najíst v thajské restauraci, Paeng a Por nám pomohly s výběrem těch nejméně pálivých jídel a samy požádaly, aby jejich jídlo bylo "thai hot" (na stupnici pálivosti od 1 do 10 je thai hot 72). Jako předkrm nám přinesli společný salát, Por prohlásila "it doesn't look hot", a tak jsme s Fredem, Letícií a obavami velmi opatrně ochutnali. Na stupnici pálivosti to bylo 6,5. Pro Paeng a Por to samozřejmě byla 0. Potom jsme zjistili, že v salátu je jeden malý kousek zelené chilli papričky. S Fredem jsme si dali výzvu a rozdělili kousek chilli na polovinu. Dali jsme si jí najednou. 

To, co následovalo, bych přirovnala k sopečné erupci a výbuchu Černobylu v puse zároveň. Naše tváře se zbarvily do červeně takovým způsobem, že jsme ladili se stěnou v pozadí. Snahy zapít pálivost vodou byly marné. Poprvé jsem viděla Freda plakat. Na jeden kousek zelené chilli papričky rozměrů 1x1cm padla dvě balení papírových kapesníků. Ale! *dramatická hudba* Challenge completed. 

Když jsem se zbavila pálivosti a konečně zjistila, jak vlastně chutná moje hlavní jídlo, zbývala na talíři jedna kreveta a dva kousky brokolice.  

Fred a jeho international crew 

Výhled na Golden po cestě do bazénu

16th Street Mall, Downtown Denver a výletníci

 Tohle město jsem si dost oblíbila, je sympatické a útulné. Jsem ráda, že ho nemám moc daleko :)

Americké cukroví- rozdrcené cornflakes s roztavenými marshmallows a zeleným potravinářským barvivem (vůbec to nezní šíleně) :D   

Velmi praktické zákusky, o Vánocích adventní věnce, na Dušičky stačí jen doplnit o stuhu s nápisem "Vzpomínáme" 

Red velvet cupcakes (povšimněte si, prosím, pravého horního rohu)

Detailní záběr mého cupcaku ve tvaru ptakopyska

pozákusková forma :( #objem

horské město Vail

další oblíbená ozdoba :)

Když Letícia píše nákupní seznam

Snow tubing ve Friscu

Silvestr a Nový rok jsme strávili ve Friscu. Hlavně hraním karet (venku byla neskutečná zima a doma nebyla wifi).

I přes naši nepřízeň nás Annette donutila jít se podívat na ohňostroj v bolestivých  -26 °C. Pod tlakem, že jestli nepůjdeme, nebudeme mít pohoštění, jsme si navlékli několik vrstev lyžařského oblečení. Ohňostroj trval asi 7 minut, ale připadalo mi to asi jako hodina chemie (nekonečné). Po cestě zpátky měla Letícia z té zimy "mental breakdown", protože si nemyslela, že okna u auta by měla být zamrzlá zevnitř. Když jsme se konečně dostali domů, okamžitě jsem zamířila ke krbu, kde jsme společně do půlnoci hráli karty a porovnávali si odstíny fialové na našich prstech. 

Fotka z auta po cestě zpátky do Goldenu

Poslední fotky z mého starého sousedství

Ráda bych Vám popřála hodně spokojenosti & pohody do nového roku. :)

P.S. Novoroční předsevzetí pro tenhle blog: Přestat psát o krocanech