Swimming: Part I

Venku sněží, já sedím u krbu v takové blízkosti, že mi asi každou chvíli vzplane drdol, popíjím třetí šálek kávy, a protože mám volné odpoledne, žádné úkoly (předstírejme, že v mém životě hrají nějakou roli) a plán jít si zacvičit jsem kvůli nepříznivému počasí zavrhla, rozhodla jsem se sepsat takové ohlédnutí za plaváním, se kterým jsem měla první opravdovou zkušenost, a které se pro mě na pár měsíců stalo denním chlebem.

Poslední závod sezóny

Plavání mi vždy připadalo jako krásný sport, od malička mě bavilo a přála jsem si chodit na tréninky a stát se vrcholovou plavkyní, která by na OH při hymně uronila nejednu slzu a byla zbožňována celým národem. Ale v tu dobu bych bohužel musela dojíždět denně asi 2 hodiny. A tak kvůli mému
vztahu k MHD byly mé velkolepé sny rozmetány na prach. Věnovala jsem se jiným sportům a ani jsem nepřemýšlela nad tím, že bych si plavání v tomto pokročilém věku stále mohla vyzkoušet.

Po tom, co skončila podzimní sezóna a s ní i cross country (běh), měla jsem najednou každý den po škole i o víkendech volno. První týden bylo super přijít si ze školy ve tři hodiny a mít čas na internety studium, ale časem mě to přestalo bavit. Cross country mi chybělo a doma jsem neměla moc co dělat. A to způsobilo, že mi bylo vážně smutno za rodinou, často jsem přemýšlela nad domovem a prostě jsem neměla moc dobrou náladu...

Moje tradice, vždy jsem si vyfotila místo, kde jsem měla závod. I když jsem běhávala. :)

Věděla jsem, že se chci něčemu věnovat i v zimě. Když jsem na listině zimních sportů uviděla plavání, byla jsem upřímně nadšená za takovou parádní příležitost a neváhala jsem nad žádným jiným sportem.
Než se konaly try outs - zkoušky, podle kterých jste postoupili/nepostoupili do týmu, byla jsem si párkrát zaplavat sama, protože (když nepočítám plavání typu vířivka-tobogán-párek v rohlíku na dece) jsem nebyla už pár měsíců.

V den try outs na mě přišly stresy a paniky, protože mi skoro všechny ostatní holky připadaly, jako by plavaly závodně už několik let (a to se nakonec u většiny potvrdilo). Bezchybné šipky a technika všech stylů, ladné "kotouly"/odrazy od stěny bazénu a v neposlední řadě "zrychlovací" profi plavky. A potom já v letních námořnických plavkách s neonovou mašličkou a s osobitým plaveckým stylem typu "plácni sebou do vody - hledej spadlé brýle - po 3 minutách zjisti, že je máš na krku - vylez z vody, protože všichni už jsou na souši".

Ale nejspíš to nebylo až tak hrozné, protože jsem se do týmu dostala juchuuuu. Na oslavu jsem se vydala do sportovního obchodu, kde jsem si koupila plavecké brýle, které pasovaly s elegantní čepicí #nejdulezitejsi. A které se nezamlžovaly #menedulezite.

Za pár dní jsem se dozvěděla, že si máme všechny v týmu objednat dvě plavecké čepice s logem školy. Já si omylem objednala 4. No co, nikdy nevíte, kdy se vám hodí 5 plaveckých čapek. Taky jsme si kvůli reprezentaci školy na závodech objednávaly swim team teplákovou soupravu a trička z rychleschnoucího materiálu (které jsme nosily jen do školy logika). A tak jsem v bazénu skákala placáky a ve škole hrdě nosila soupravu, které znamenala členství v prestižním plaveckém týmu. :)

                                                                       Swim team:))

Ještě jsem se nedostala k tomu nejdůležitějšímu - tréninkům (nebo spíš k nejlepším team dinner každý čtvrtek?! dilema) a už je tenhle článek dost dlouhý na to, aby ho někdo vydržel číst. Takže o tom nejspíš napíšu pokračování, abych vás všechny mé čtenáře (aka dvě až tři kamarádky a cca 4 členy rodiny) nenapínala. :D

A co vy, chodíte si někdy zaplavat? :)